(Regena 4/2004)
Léčivá esence čínské masáže
Ano, ačkoliv medicína uhání vpřed mílovými kroky, přesto někdy lékaři sahají k metodám, jež prověřil čas – jsou účinné a pro nemocného často i méně zatěžující. A právě takovou stálicí je i čínská akupresura. I když její základy byly položeny a popsány před více než třemi tisíci lety, dodnes je považována za velmi efektivní terapii, srovnatelnou s tím nejlepším, co medicína vůbec vynašla. Její využití je totiž všestranné, můžete se na ni s důvěrou obrátit nejen při bolestech fyzických (např. páteř, pohybové ústrojí), ale i u potíží duševních (deprese apod.).
Narušení rovnováhy
Chceme-li však akupresuře porozumět a pochopit, jak působí, potřebujeme poznat i čínský způsob diagnostikování a léčení. Z hlediska východní medicíny vzniká totiž jakákoliv nemoc narušením rovnováhy prvku jin a jang v těle, kdy pod vlivem vnějších a vnitřních faktorů dojde k jejich disharmonii. Zdraví člověka je chápáno jako dynamická rovnováha, jejímž základem je volný koloběh krve a energie. Proudí v drahách podobně, jako voda teče kanály; když ale narazí na překážku (vzniklou z vnitřní nebo vnější příčiny), nemohou volně pokračovat ve svém toku a zdravotní problém je na světě. Porucha kdekoliv na dráze může zasáhnout organismus i na vzdáleném místě nebo na vnitřním orgánu. A právě čínská masáž napomáhá stimulací správných bodů tyto dráhy zprůchodnit a blokující zádrhele odstranit.
Suchá je teorie, zelený strom praxe
Říká stará moudrost. Na praktické zkušenosti jsme se proto zeptali odborníka, čínského doktora YING WU WANGA. Většina jeho pacientů jsou totiž lidé podle západní medicíny de facto zdraví. Vyšetření a testy u nich nezaznamenávají žádné objektivní příčiny neduhů, a přesto se cítí špatně. Mají horečky, nebo naopak zimnice, je jim nevolno, stěžují si na bezdůvodně velkou únavu, bolesti hlavy apod.
Jaké výhody vidíte, pane doktore, ve využívání metod tradiční čínské medicíny?
Západní medicína se soustředí spíše na příznaky, čínská na příčinu onemocnění. Východní medicína také mnohem více vidí člověka jako celek, nevnímá nemocný orgán jako porouchanou část přístroje. Ale rozhodně neříkám, že je dobrá a západní špatná. Tak to není. Každá má něco plus a něco mínus. Evropa má třeba vynikající chirurgii… Vím, kde je hranice, kdy mohu pomoci já a kdy je lépe poslat pacienta do nemocnice. V Číně například lékaři tradiční a západní koncepce pracují bez problému vedle sebe. A obě skupiny to obohacuje. Ostatně i ve výuce tradiční medicíny je část medicíny západní.
Jaké konkrétní metody ve své praxi používáte?
Nejzákladnější jsou bylinná a masáže. Další velmi efektivní metodou je baňkování. Při „sázení“ baněk se využívá vytvoření vakua, kdy tkáň se pod baňkou zmáčkne, a tím se v tomto místě mění krevní oběh. Léčí se tím dobře různá poranění, úrazy, ale i další nemoci, protože podle zásady čínské medicíny se vnějšími zásahy dají léčit i vnitřní problémy.
Jak vůbec léčivý proces v těle probíhá?
Každá dráha, v níž koluje energie čchi, má své zakořenění do vnitřního orgánu. Dráhy neboli meridiány pokrývají celé tělo. Může se stát, že na té dráze vznikne přehrada jako na potoce. Zastaví se, nemůže téct dál a vzniká tlak a bolest. A jak čchi nemůže dotéct, vzniká nemoc. Tyto přehrady mohou vzniknout jak fyzicky, tak i psychicky. Jelikož se dráhy v těle nacházejí mezi svaly a kostmi, znamená to, že když zatnete sval, zvětší se, tlačí na dráhu a energie nemůže proudit. Když ho však akupresurou uvolníme, přehrady se pomalu rozpustí a harmonizují. Umožní tak dojít energii tam, kam má.
V poslední době se hodně mluví o takzvaném moxování. Můžete nám prozradit, co je to za metodu?
Jde o další způsob stimulace akupunkturních bodů. Využíváme ji tam, kde je výhodnější než masáž, tedy v případech, kde je potřeba citlivý bod na těle prohřát. Ve staré Číně praktikovali tuto metodu pálením vaty z nejjemnějších kvítků pelyňku přímo na pacientově kůži (metoda přímá), což je sice velmi účinné, ale pro Evropany nezvyklé a nepřijatelné. Praktikujeme proto moxování nepřímé, což znamená, že mezi kůží pacienta a doutnající pelyňkovou tyčinkou je vzduch. Žhnoucím koncem doutníku zahříváme totiž citlivý bod ze vzdálenosti jednoho až dvou centimetrů. Požehování může výrazně pomoci i v případech, kdy je příčinou choroby chlad. V místě, které se zahřívá pět až deset minut, pak následujících osmačtyřicet hodin přetrvává zvýšená koncentrace leukocytů. Poněvadž bílé krvinky brání tělo před chorobou, požehování vlastně donutí lidský organismus, aby se s nemocí popral sám.
Podle čeho určujete metodu, jíž použijete k léčení?
Čínské lékařství hledá kořen nemoci. Když ho najdete, není už problémem stanovit metodu léčby. Mnohé se dá pochopit na principu jin a jang a taoistické filozofie rovnováhy mezi nimi. Jsou lidé konstitučně zimomřiví, mívají nízký tlak, studené končetiny, vyhledávají teplo a u nich převažuje jin. Mají málo jangu, zatímco jejich protějšky nesnášejí sluníčko, hodně se potí, tlak mají spíše vyšší a chuť na studené, ti jsou více jang a chybí jim zase jin. Jiní jsou určitou směsicí těchto znaků…
Jakou roli hraje při léčbě váš instinkt?
Tu hlavní roli hrají znalosti, které se musíte naučit. Pokud byste ale pracovala jako stroj bez citu, ničeho byste nedosáhla, nikomu byste nepomohla.
S jakými zdravotními problémy za vámi lidé chodí nejčastěji
Nejvíce s různými bolestivými onemocněními a nejčastěji s bolestmi páteře a hlavy. Přicházejí však i s lupénkou, ekzémy, astmatem, stavy po mrtvicích a dalšími potížemi.
Vycházíte zřejmě z toho, co o sobě sám klient řekne, Jakým způsobem ale diagnostikujete?
V diagnostice využívám určitá schémata, která by se dala přirovnat k algoritmům. Hledám odpovědi na otázky, jakým způsobem nemocně tělo vlastně funguje a proč. Například zkoumám, jestli je pacient citlivější na chlad nebo horko, jestli tekutiny zadržuje nebo zda není naopak příliš dehydrovaný… Diagnostikuji také podle vzhledu. Všímám si kvality kůže, útvarů na pokožce, obličeje včetně výrazu tváře. Ke každému orgánu přísluší i určité emoce. Je-li pacient už na první pohled netrpělivý, nedůtklivý, lehce se rozčilí, budu hledat problém týkající se jater a žlučníku. Jestliže nemocný neustále střídá smích a pláč, je zřejmé, že má nemocné srdce. Pokud nepřetržitě hloubá nad jednou okolností, znovu a znovu vše zvažuje, tuším, že nemoc se asi skrývá ve slezině, slinivce břišní a žaludku. Všechny údaje pak zanalyzuji, porovnám s ostatními vyšetřovacími metodami a rozhodnu se pro postup léčby.
Chodí k vám jako pacienti i lékaři?
Také. Především s páteří. Posílají i své příbuzné a známé.
A když je těžko vám osobně, vystačíte si s tradiční medicínou?
V Česku se říká, že kovářova kobyla chodí bosa. V Číně máme podobné úsloví… Většinou se léčím sám, i když jsou body, kam si nedosáhnu… (smích)
Poslední otázka, jak zápasíte s češtinou? Co byl pro vás největší oříšek?
Sedmý pád. (opět srdečný smích) Se svou gramatikou mi čeština stále připadá nenaučitelná. 0 medicínských problémech se s pacienty domluvím, ale pokud si chtějí popovídat o životě, tak to bývám často v koncích.
„Zázrak, je to zázrak,“ říká pětapadesátiletá paní E. W., vycházející z pražské ordinace Pátý element…
S jakým problémem jste za panem doktorem přišla?
Ted‘ už je to dobré, ale měla jsem zlámanou ruku a zůstala mi necitlivá, dostala jsem zánět žil, nemohla j sem jí dát dozadu, svalstvo bylo ztuhlé a ruka zůstala zcela bez síly. Žádná rehabilitace ani léky nepomáhaly. Jak jsem ale začala chodit k panu doktorovi, tak se mi to zlepšilo.
A jakým způsobem vás léčil?
Masážemi a čínskými čaji. Musím říci, že čínská masáž je hotový zázrak. Po třech sezeních bolesti zmizely.
Zkrátka ačkoli tradiční čínská medicína nepoužívá agresivních metod či prostředků, dokáže velmi často velmi přirozenou cestou – s pomocí výživy, bylinek, masáží – vrátit organismu rovnováhu, tedy zdraví.
Akupresura může čchi odblokovat, slabou posílit a příliš aktivní zklidnit
Když se pravěký lovec, číhající na svou kořist kdesi na úbočí Himálají ve starověké Číně, uhodil a postižené místo si začal bezděky třít, netušil, že tím na svět pomáhá nové léčebné metodě, které dnes říkáme akupresura.
Alena Maryšková